uvádí koncert v rámci projektu Family Jam

Předprodej vstupenek

VÍCE INFO: Lucerna Music Bar ZDE

Info: Lucerna Music Bar, Vodičkova 36, 110 00 Praha 1
Otevírací doba pokladny Po – Pá: 9:30 – 19:00

Family Jam – hudební střet generací

Idea projektu:

V letošním březnu uplynulo 60 let od vydání první rockové dlouhohrající desky. Debutového bezejmenného alba Elvise Presleyho, které změnilo běh populární hudby a nastolilo řadu kánonu, které hudební scéna dodnes dodržuje. Čím dál tím více se tedy setkáváme s výraznými dvěma generacemi muzikantů jednoho rodu, kteří zaujali českou veřejnost a obohacují ji svou tvorbou. Někdy jdou potomci ve šlépějích svých předchůdců, jindy se na hudební mapě vydají výrazně jiným směrem.

Family Jam má je projekt hudebního měsíčníku Rock&All, který má tento fenomén na domácí scéně mapovat. Propojí dvě generace rodinných muzikantů, která nemá být soubojem, protože soutěžit v hudbě je bláhové. Cílem projektu má být pocta „z obou stran“, to znamená, že obě generace uchopí tvorbu svého protějšku a interpretuje je po svém.

Mezigenerační jam výrazných osobností na hudební scéně, které spojuje příbuzenské pouto. Jeho cílem má být pocta „z obou stran“, to znamená, že obě generace po svém interpretují tvorbu svého protějšku. Součástí projektu je podrobný rozhovor s aktéry, koncertní večer s výjimečným repertoárem postaveným na tvorbě obou generací a následně i zaznamenání, případně vydání koncertů na adekvátní nosiči.

Představení


Vladimír Mišík

je jednou z nejvýraznějších osobností české populární hudby již od 60. let 20. století. Svou tvorbou ovlivnil celou řadu umělců ať už z hudebního, výtvarného či literárního prostředí.

Prošel řadou klíčových kapel historie českého rocku. S kapelou Blue Effect nahrál píseň Slunečný hrob, která zazněla ve filmu Pelíšky, dále prošel kapelou The Matadors, od roku 1974 vystupuje s kapelou Etc…, s níž přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech koncertuje dodnes. Do současné chvíle vydala kapela 10 řadových alb, řadu kompilací a také DVD k 60. narozeninám Vladimíra Mišíka.

V roce 2014 oslavila kapela Etc… 40 let své existence úspěšným turné s mnoha hosty. Letos v březnu oslavil Vladimír Mišík sedmdesátku, v den jeho narozenin měl premiéru dokument režisérky Jitky Němcové Nechte zpívat Mišíka, díky kterému se podařilo nalézt jeho blízké příbuzné v USA, o kterých sám neměl do té doby ani ponětí. V současné době pracuje s kapelou na přípravě nového alba.

Kapela ETC bude hrát ve složení:
VM - zpěv, kytara
Pavel Skála - kytary, zpěv
Petr Pokorný - kytary
Vladimír Pavlíček - housle
Jiří Zelenka - bicí, zpěv
Pavel Novák - basa

www.vladimirmisik.cz/


Maťo Mišík

je výtvarník, muzikant, grafik, sochař, kreslíř, kytarista a skladatel. V současné době je jeho hlavní hudební aktivitou kapela Gingerhead. Předtím spolupracoval mimo jiné s kapelami Panika či Tata Bojs.

Dosáhl velkého renomé i jako výtvarník, je autorem řady coverů alb různých hudebníků, navrhuje loga a je autorem unikátních designů. Jeho originální design kytarové krabičky má ve své výbavě například Richard Fortus z kapely Guns N’Roses.

www.matomisik.cz/
www.gingerhead.cz/


Adam Mišík

je herec a zpěvák s velkou budoucností a talentem. První ohlas zaznamenal jako frontman kapely Colorblinds v roce 2008, jeho první filmovou roli dostal v sedmi letech ve filmu Jana Hřebejka Kráska v nesnázích.

Colorblinds hráli na festivalech Rock for People, United Islands of Prague či na velkém vzpomínkovém koncertu věnovaném Václavu Havlovi. V roce 2013 získal Slavíka jako Objev roku a vydal se na sólovou dráhu. Debutové album Parfém vyšlo v roce 2014. Má za sebou řadu rolí ve filmu, v divadle i v dabingu. Adam si získal spoustu nových fanoušku díky účasti v televizním hudebně-zábavném pořadu Tvoje tvář má známý hlas.

Zatím se stylově ještě spíše hledá, ale nepochybně o něm v budoucnu uslyšíme. Jablko nepadá daleko od stromu.

www.adammisik.cz/


Eva Mišíková

respektovanoá básnířka, překladatelka pedagožka, zpěvačka, spiritus agens tohoto koncertu. V minulosti hrála a zpívala například v Hudbě Praha. Současná kapela E+ Mausy vznikla spontánně na vernisáži výtvarnice Phily Primus v Olomouci, která poté byla iniciátorkou první zkoušky.

Kapela se schází a hraje od září minulého roku. Hrají příležitostně, pro radost, spíše na menších akcích, ale nebrání se ničemu, co sedí k jejich spíše poeticky laděnému stylu. Muzikanti fungují i v dalších projektech, mimo jiné kapely Twelve Bar, Lusk, basista Honza hraje s Tap Tapem.

Vše vzniká tak spontánně, Eva zpívá svoje básničky, spoluhráči do toho improvizují - několik písniček vzniklo tímto způsobem velmi rychle.


Bára Mišíková

Odmalička jí bavilo divadlo, od dvanácti let až do dvaceti byla stálou členkou amatérského souboru Ty-já-tr v divadélku Radar na Praze 7. Vždycky směřovala k alternativním projektům, vystudovala proto HAMU - obor pantomima a nonverbální divadlo pod vedením Borise Hybnera.

Byla a je aktiviní součástí několika divadelních a autorských projektů a sdružení - např. v souboru Mime Fatale, Boca Loca Lab, Divadlo Vosto 5 a na velké scéně divadla Minor vystupuje ve dvou představeních, kde hraje, zpívá, tančí (Nebojsa, Libozvuky).

NĚCO O KONCERTU


Nový koncertní projekt Family Jam přivede poprvé na jedno podium celou rodinu Mišíků

Legenda českého rocku Vladimír Mišík, jeho manželka Eva a oba synové Maťo a Adam se sejdou na jednom jevišti v rámci nového koncertního cyklu Family Jam, který bude přivádět na podium slavné muzikantské rodiny. Toto první muzikanstké rodinné setkání se odehraje v pražském Lucerna Music Baru v pondělí 16. října 2017 od 19 hodin. Představena bude během večera i dcera Vladimíra Mišíka Bára.

Vedle Mišíkových stálých parťáků ze skupiny Etc… zazpívá také s touto kapelou nejmladší syn Adam, na pódiu nebude chybět Gingerhead, kapela v níž hraje Maťo Mišík a E+Mausy, band s nímž zpívá Eva Mišíková. Ta je nejen skvělou matkou rozvětvené rodiny, ale také respektovanou básnířkou, též překladatelkou, učitelkou, zpěvačkou a v neposlední řadě spoluiniciátorkou tohoto koncertu s názvem Nechte zpívat Mišíky. Název akce hravě odkazuje k proslulému ručně psanému nápisu na zdi, který se objevil opakovaně v Praze v roce 1983, tedy v době, kdy Vladimír Mišík měl komunistickým režimem zakázáno veřejně vystupovat.

„Eva o něčem takovém skutečně mluvila už dlouho, ale s konkrétním nápadem přišel náš kamarád a manažér Šimon Kotek. Dokonce dostal přímo zadání na našem vystoupení na festivalu Blues Alive v Šumperku. Tohle bylo tedy tím hlavním impulzem a my na to kývli,” popisuje okolnosti vzniku rodinné sešlosti Vladimír Mišík v rohovoru pro hudební časopis Rock & All. Jeho energická choť k tomu pak dodává: „ Takový menší rodinný projektík vznikl už před pěti roky, když měl Vláďa 65. narozeniny. Tehdy mu všechny tři děti jako dárek složily a nazpívaly písničku Cukrová záhada a společně se všichni sešli na jednom pódiu. Když jsem pak nedávno začala i já občas zpívat s kapelou E+Mausy, tak mě napadlo, že když už teď oficiálně zpíváme všichni, dalo by se něco podniknout.“

Večer, ve kterém nebude chybět humor ani nadhled, ale hlavně časem prověřené skvělé písně a muzika napříč generacemi, začne v pražském Lucerna Music Baru v pondělí 16. října 2017 od 19 hodin. Vstupenky jsou k dispozici v předprodeji na Ticketportal.cz a na pokladně Lucerna Music Baru za 450 Kč, v den konání koncertu budou pak za 550 Kč.

Rozhovor z časopisu
Rock and All


Výběr z otázek:

Mišíkovi: Zpívá celá rockerská rodina

V souvislosti s přípravami na váš chystaný rodinný koncert se teď asi budete vídat ještě častěji. Jak tenhle nápad vůbec vznikl a kdo s ním vyrukoval první?


Eva: Já. (smích)
Vladimír: Eva o něčem takovém skutečně mluvila už dlouho, ale s konkrétním nápadem přišel náš kamarád a manažér Šimon Kotek. Dokonce dostal přímo zadání na naše vystoupení na festivalu Blues Alive v Šumperku. Tohle bylo tedy tím hlavním impulzem a my na to kývli.


Setkal se nápad v celé vaší rodině s okamžitým souhlasem, nebo někdo trochu váhal?

Vladimír: Eva byla nadšená hned, protože po tom toužila už asi deset let...
Eva: Takový menší rodinný projektík vznikl už před pěti roky, když měl Vláďa 65. narozeniny. Tehdy mu všechny tři děti jako dárek složily a nazpívaly písničku Cukrová záhada a společně se všichni sešli na jednom pódiu. Když jsem pak nedávno začala i já občas zpívat s kapelou E+Mausy, tak mě napadlo, že když už teď můžeme všichni, dalo by se něco podniknout. Žádnou konkrétní představu jsem ovšem neměla.
Maťo: Já se začal těšit ve chvíli, kdy jsme se o tom začali více bavit a celý ten nápad dostal konkrétnější obrysy.
Adam: Já jsem vždycky rád, když takhle můžeme něco dělat spolu. Některé rodiny jezdí třeba na dovolenou k moři a my se potkáme na pódiu. Těším se. Jistě pak na to budou hezké vzpomínky.
Vladimír: Ono to ještě ani neproběhlo a on už myslí na vzpomínky. (smích)


Co a s kým zazpívá Bára?

Vladimír: To teprve musíme vymyslet.
Maťo: Určitě to však bude velké překvapení... pro nás všechny. (smích)

Do historie vašich hudebních rodiných akcí patří též album Mišíkoviny, tedy nahrávka Maťových improvizací, která byla pořízena, když mu byly tři roky...

Maťo: Mám na to neustále živou vzpomínku. Táta přinesl domů kazeťák s tím, že něco natočíme. Já se ovšem hrozně styděl. Tak mě nejdřív nutil k nějakým básničkám a popěvkům jako Pec nám spadla a podobně. A jelikož jsem si už tehdy nic nepaMaťoval, hned po prvním verši jsem nevěděl jak dál a začal improvizovat. Zvrhlo se to celé v takovou jam session, kdy táta hrál, já si na místě vymýšlel texty a zpíval. Hrozně mě to tehdy bavilo. No a po několika letech jsem tuhle kazetu našel u babičky. Nahrávku jsem nechal převést na CD, vyrobil obal i s ilustracemi, které jsem jako dítě namaloval, a měl pro tátu krásný zdigitalizovaná dárek tohoto našeho někdejšího počinu. Kdyby se tím chtěl pobavit i někdo další, celé tyhle naše dávné „Mišíkoviny“ jsou k dispozici nyní na mém webu www.Maťomisik.cz.
Vladimír: K tomu jen malá poznámka. Když jsem tohle jednou někde po cestě autem pouštěl Vláďovi Mertovi, tak byl absolutně nadšenej, že tohle je skutečný tvůrčí počin, pravá poezie, v níž je celej Maťův život, pocity, představy, imaginace. (smích)


Když už jsme na to narazili: tvoje album Parfém vyšlo před třemi roky. To je docela dlouhá doba, abys od něj mohl mít odstup. Jak ho zpětně hodnotíš? Udělal bys ho dnes jinak?

Adam: Jasně, že by už dnes nebylo stejné. Tehdy byl určitý koncept, mělo být hodně zaměřené na mladé lidi a taky pro rádia. Asi jsem neměl úplně svobodnou ruku v tom, jakým způsobem bych muziku cítil.
Vladimír: V šestnácti letech si svobodnou ruku jen málokdo zaslouží. (smích)
Adam: Myslím, že je to i věc vývoje, jímž prochází každý interpret. Nelze začít hned na bodu, kde by chtěl člověk jednou být. Takže ten nový připravovaný materiál je úplně jiný. Navíc trendy v pop music se mění tak rychle, že je to podle mne jen o tom, kdo je schopen tu změnu vnímat a zachytit nejdřív. Dřív k tomu docházelo třeba jednou za dva roky, ale teď už se styl produkce mění každý půlrok. Čímž samozřejmě trpí i životnost dnešních písniček. Tenhle tlak interpeta nutí v podstatě každé tři měsíce zveřejňovat nový singl. Prostě už je taková zrychlená doba.
Vladimír: Při těchhle větách mě osobně běhá mráz po zádech. (smích)
Adam: Nehledě na to, že dřív vůbec nebylo jednoduché něco nahrát. Dnes je to úplně jiné. V L. A. jsem potkal spoustu kluků, kteří mají v garáži nebo doma v bytě absolutně všechno potřebné vybavení. Každej desátej z nich může být hudební producent a dělají výborný věci na perfektní úrovni.
Vladimír: My jsme taky podobně natáčeli jednu desku, Umlkly stroje. Každej z našich muzikantů už má svůj proTools program, takže se dalo točit v domácím prostředí. Myslel jsem si, jak to bude dokonalý, ale trvalo nám to dva roky. Přijel jsem třeba k Jirkovi Veselému, ale místo nahrávání jsme si čtyři hodiny povídali při demižonu slivovice a já nenazpíval ani notu. (smích)
(šeptem) To je ideální, na to se sám těším.


Evo, vy už jste zkoušela zpívat dříve?

Vladimír: Eva zpívá na všech mejdanech. Spontánně a hned si dokáže na místě vymýšlet slova.
Eva: Baví mě improvizovat. Kamáradi mi pak třeba říkají, abych něco zazpívala znovu, ale já už si to potom nevybavím.


Proč název E+Mausy?

Eva: Protože zkoušíme na Karláku, kousek od Emauzského kláštera, a navíc je v tom obsažena i slovní hříčka – Eva a Myši.


Zpátky k vašemu rodinnému koncertu. Byl jedním z impulzů i společný duet otce Vladimíra a syna Adama v písni Variace na renesanční téma, který zazní ve filmu Bajkeři, kde Adam hraje i jednu z hlavních rolí?

Adam: Naše vystoupení nemá s tímhle duetem vůbec žádnou spojitost. Ten má jinou historii. Na začátku jsem dostal filmový scénář od Petra Kolečka a producent Tomáš Vican si pak přál, jestli bych k tomu neudělal i nějakou hudbu. Oslovil jsem Honzu Muchowa a původně byla ve hře jen písnička s Celeste Buckingham, která v tom snímku taky hraje. Jenomže, Tomáš je velký fanoušek táty, tak si moc přál, aby v nějakém jeho filmu zazněla i písnička od něj. Dlouho jsme nevěděli, jakým způsobem ji tam zakomponovat, a já se toho trochu i bál. Když však do toho vstoupil i Honza Muchow, tak jsem si říkal, že by nakonec nemuselo být vůbec špatný, udělat novou aranž nějaké tátovy staré písničky.
Vladimír: Producent projevil přání použít přímo Variaci hned zkraje. Bavili jsme se spolu o téhle možnosti a já měl právě představu, že bychom to zpívali s Adamem. V tu chvíli mě taky napadl Honza Muchow, protože na CD Tribute To Vladimír Mišík má bezvadnou verzi jedné z mých písniček. Doporučil jsem ho tedy jako muzikanta, který by vytvořit jinou aranž vhodnou jak pro film, tak pro mladší posluchače. Víceméně šlo o práci na zakázku. Nahrávka se však ještě před premiérou Bajkerů dostala na YouTube a teď žije svým vlastním životem. (smích). Za sebe musím říct, že se mi líbí. Trošku mám výhrady k takovým těm Adamovým protáhlým samohláskám, ale to už jsme řešili ve studiu a vyšla z toho ta lepší verze. Duet vznikl tedy účelově pro tenhle film a jak je nahraný a zahraný, řekl bych, trendově víc pro ty mladý, má svoji logiku. Proč ne?

Zvažovali jste dlouho sáhnout zrovna po téhle věci, která je opravdu ikonická a bylo nutné předem počítat s tím, že mnozí budou její novou verzi považovat téměř za svatokrádež? Ostatně i Honza Muchow v první chvíli hovořil o umělecké sebevraždě...

Adam: S tímhle jsem samozřejmě počítal, ale bral jsem to tak, že jsem s tátou strávil týden ve studiu, zazpívali jsme si, s Honzou popovídali o muzice i o všem možném, prostě jsme si to užili. A výsledek se nám s tátou líbí, víc mě vlastně ani nezajímá. Chápu, že někdo může mít jiný názor, ale člověk se nemůže zavděčit všem. Navíc písnička se v téhle verzi dostane i k lidem, kteři by na ni jinak v životě nenarazili.


Na závěr obligátní otázka: Co každého z vás čeká v nejbližší době?

Maťo: Hodně práce s mojí kapelou Gingerhead. Chystáme živák, takové videoalbum, a po prázdninách budeme ve studiu natáčet nový singl. A do toho samozřejmě pracuji na různých výtvarných projektech. Povětšinou dělám celkovou vizuální identitu různým značkám. Jakožto milovník čaje už nějakou dobu například pomáhám značce Samurai Shot, což jsou energy drinky z čaje, a navíc teď společně děláme na takové zajímavé čajové deskové hře Imperium of tea. Co mě ale hodně baví, je spolupráce se značkami LeeHooker, Salvation Audio a KHDK, což jsou výrobci kytarových pedálů a aparatur. Pro mne takovej splněnej kytaristicko-výtvarnej sen. Díky tomu jsem se setkal a spolupracoval třeba s The Smashing Pumpkins nebo s lidmi jako Richard Fortus z Guns Nʼ Roses či Kirk Hammett z Metalliky, který je právě jedním z majitelů značky KHDK. Jemu jsem dělal jeho signature kytarový distortion pedál. Krom užité grafiky a tvorby všemožných videí se samozřejmě pořád věnuju malování a některé mé věci si lidi mohou pořídit i na mém webu.
Adam: Nedávno jsem dokončil Bajkery, film půjde do kin někdy v říjnu. Jinak pracuju na nových písničkách a jezdím často do Bratislavy, kde mám svůj tým producentů. První singl by měl vyjít na přelomu září a října. Budu to pak asi směřovat k další desce, i když, jak jsme se o tom bavili, dnes už nemají takový smysl. (smích)
Vladimír: Ale mají, pořád...
Adam: Hlavně asi v tom, že je pak potřeba mít co hrát na koncertech. Přál bych si oslovit i jiné publikum, aby už mě lidi přestali brát jenom jako zpěváka pro adolescentní slečny, ale i pro ty starší, řekněme dvacetileté. (smích)
Vladimír: Mojí největší snahou je aktivně přežít. To znamená, že jezdíme koncerty a momentálně už máme i nějaký materiál na novou desku. Dali jsme si deadline do září, kdy by měl skončit přísun nápadů, a pak se budeme věnovat produkci, jak to natočit. Ještě jednu desku bychom udělat chtěli. A co se týká toho, komu by měla být určená: my nikdy necílíme na žádné konkrétní publikum. V podstatě trendy muziku moc neděláme, jsme trochu mainstream a asi budeme i nadále, třebaže různým aranžérským postupům ve smyslu moderního dobového zvuku se nijak nebráním.

Videa


UŽITEČNÉ ODKAZY:


grantová podpora:

PARTNEŘI PROJEKTU: